V oblasti strojového učení se používá několik základních metod pro trénování modelů k učení z dat a předvídání budoucích výsledků. Mezi nejběžnější patří:
• Učení s učitelem (Supervised learning): v supervizovaném učení model dostává označená data, tzn. data, která jsou již manuálně opatřena správnými výsledky (tzv. „target labels“). Model se pak učí na těchto datech, aby se naučil mapovat vstupní data na požadované výstupy.
Příklad: Model pro rozpoznávání obrázků je trénován na sadě obrázků, které jsou označeny popisy, co na nich je (kočka, pes, auto atd.). Model se tak učí, jak rozpoznat různé objekty na obrázcích.
• Učení bez učitele (Unsupervised learning): na rozdíl od učení s učitelem v učení bez učitele model nedostává žádné označené výsledky. Dostává pouze neoznačená data, tzn. data bez popisků. Úkolem modelu je v těchto datech najít skryté struktury a vzory.
Příklad: Model pro klastrování dat je trénován na sadě dat o zákaznících (věk, pohlaví, nákupní historie atd.). Model se tak učí rozdělit zákazníky do skupin se podobnými vlastnostmi.
• Reinforcement learning: v „posilujícím učení“ se model učí interakcí s prostředím. Model provádí akce v prostředí a dostává odměny nebo tresty v závislosti na tom, jak jsou jeho akce úspěšné. Model se tak snaží naučit optimální strategii pro dosažení maximální odměny.
Příklad: Model pro hraní her se učí hrát hru tím, že ji hraje opakovaně a dostává odměny za vítězství a tresty za prohry. Model se tak snaží naučit optimální strategie pro hru.